CarambaRUN! Borová 2016

Rok se sešel s rokem a máme zde již čtvrté pokračování běžeckého seriálu CarambaRUN!. Tentokrát jsme se již podruhé vypravili na Borovou, jež je součástí Bolatic.

Ranní probuzení nebylo moc příjemné. Venku zataženo, déšť bubnoval na okna, mobily bzučely zprávami, jestli jako dneska jedem nebo to kašlem. Trochu ve mne hlodalo, že bych se na běh dnes vybodl neb mě trápí díky mé běžecké hlouposti mírné nachlazení, ale nakonec vyhrálo srdce nad rozumem a do Borové jsem se společně s drahou polovičkou vypravil. A nakonec dokonce udělal i dobře.

Déšť kolem 9. hodiny ustal a my si s úlevou vydechli, že to nebude deštivý Mordor, jak jsme se zpočátku obávali. Prezentace proběhla jako vždy u Caramby v rychlosti a bez problému. Byl připraven teplý čaj, vedle něj rumový tuning, kupy koláčů, banánů a jablek. Takže šup do běžeckého a hurá jít se aspoň trochu rozběhnout.

Přesně v 10 se z ničeho nic na startu ozval odpočet, ale protože nic nebylo slyšet, tak to lidi celkem překvapilo. 3 2 1.. pauza.. klakson a start vstříc téměř 50 minutovému utrpení.

Hned na úvod se vyplnily mé obavy, že trať bude celkem solidně podmáčená, mashallah týden před bylo celkem sucho a nestihla se úplně rozblátit. Trasa se oproti loňsku nijak nezměnila, což mi ovšem nijak nepomohlo, neboť v tom vypětí, jak se ji snažím zvládnout, si z ní stejně nic nepamatuju. Po úvodním asfaltu skrz Borovou se hned vbíhá do lesa a až do konce jej neopustíme. Až na par prvních mokrých překvapení pod listím ubíhají první dva kilometry pohodově a říkám si, že by to dnes nemuselo dopadnout špatně. Mé naděje se ovšem brzy rozplynou při prvním nepříjemném stoupaní k vysílači. Po něm nastává celkem houpačka nahoru dolu a kličkování mezi kalužemi a vyjetými kolejemi a snaha o udržení balance na kluzkém povrchu, což docela solidně ubírá sily. Ale to se už blíží vodárna v Bělé a poslední 3 kilometry, kde se objeví ještě krutý triptych "příjemných" kopečku jdoucích krásně po sobě. U prostředního nechci trhat partu okolních běžců a nasazují chůzi a hurá na poslední, protože po něm už, až na cílovou „rovinku“, nic dalšího není. Nasazují na mě ďábelské tempo, strouhám zatáčky a kontrolují hodinky. Poslední kilometr, ještě dvě tři zatáčky a poběžím z prudkého kopce pod cíl. Ejhle, kopec. Ten jsem nečekal, obětuji poslední síly pro finiš. Pak konečně očekávaný seběh, zabořit oči do asfaltu a sprint do cíle, kde gentlemansky (čti nemám na to) pouštím dva předtím předběhnuté soupeře před sebe.

O minutu zlepšení proti loňsku, chtěl jsem víc, ale s ohledem na trať jsem celkem spokojený. Celkově vyhrál kdo jiný než Martin Ocásek, v ženách si pro sebe s přehledem urvala vítězství Lucka Gruchalová. 

Tomáš

výsledky

FOTO