NSBHNT 2016

     „Nonstop beh hrebeňom Nízkych Tatier – ikona slovenských horských behov napísala v sobotu 25. júna už svoj 24. ročník...„

     Na start se postavilo 240 zájemců o tento typ masochismu a mezi nimi nechyběl ani Petr Valeček spolu s mojí maličkostí. Po pátečním příjezdu do Donoval – cíle celého běhu a po zjištění, že vše logisticky klape, včetně ranního autobusu do B. Bystrice a následného přesunu do Trangošky – místa startu, jsme usedli k podrobné volbě taktiky na závod a zvolené proteiny ve formě vepřového kolena, které jsme hydrovali plzní se ukázaly jako velmi dobrá volba.

     V hlavě jsem měl nádherný „aklimatizační“ trénink, kdy jsme s Jirkou a Valcem vyběhli Bílou Opavou Praděd, ale také ne zrovna ideální průběh Valašského hrbu. Nemám s takovými laufy až tak velkou zkušenost, a proto jsem volil taktiku – vyhnout se krizi – pokud to při běhu v Tatrách na 49 km vůbec lze a klaplo to.

     Člověk cítí velký respekt už jen z profilu tratě, kdy na prvních 10 km mám nastoupat 1000 výškových metrů, běh po stezkách buď vyskládaných obrovskými plochými kameny nebo nezpevněnou sutí rozličné frakce je technicky náročný a člověk musí být neustále soustředěný bo jak se zakecáš, dopadneš jak Valec – dejte si vyprávět příběh o jeho malíčku.  

   Výzva byla nejenom to dát, ale zkusit v průběhu závodu vidět Valca, a to nejlépe, když se člověk ohlédne zpět, ale ten chlap je závoďák,  závoďák co to rve pád nepád krev nekrev. Hold pořádně závodit se ještě musím naučit. Každopádně mi hlavou vrtalo, kde se ten patnáctiminutový rozdíl vzal, vytrvalostní příprava na mé straně, zkušenost s laufy na jeho straně, gely, výživa, pitný režim před závodem naprosto stejné, no a po dlouhém dumání jsem to rozklíčoval, Valec nepohrdnul křupavou kůžičkou opečeného kolena a i v takových detailech může spočívat momentální výkonnostní rozdíl… ale zpět na hřeben, prostřední část běhu úžasná, otevřený prostor, sluníčko, trochu silnější vítr spíš pomáhal z boku nebo do zad a člověk mohl sem tam juknout na kilometrové panoramata kolem sebe. Cestu na Chochuľu a dál na Prašivou si užívám, ale výstupy chodím. Pak přichází sešup do Hiadel´ského sedla, kdy na 4 km klesneš o 553 metrů – kleč a úzké prošlápnuté stezky se mění v prudce klesající lesní stezku a stehna dostávají zabrat. Občerstvovačka a člověk si říká 39. kilák teď to naprdnu a kolem Valca profičím až mu to číro bude vlát na druhou stranu, no jo, to mi tam  ale nemohl někdo do cesty postavit Kozí chrbát na 1,1 km výšlap 231 metrů nahoru. Dám si další gel, utrousím několik nevybíravých slov a valím dál, nic jiného nezbývá stejně mě už za zády popohání hřmění a běžím v přerušovaném bombardování obrovských kapek. To se však poslední tři kilometry mění v liják s kroupami a já si děkuju, že jsem si na ruku navlékl elastickou čelenku, která mě zachraňuje před nejhorším. Poslední úsek po asfaltu a vbíhám do cíle, hodinky ukazují 46,17 km, čas 7:07:21, získaná nadmořská výška 2.283 m., celkově 142., ve své kategorii 38. a večer u horce si říkám mohl jsem se zmáčknout, rezervička tam byla...

Více: https://www.nonstopbehnt.sk/

Přeju všem krásné léto a těším se na viděnou

Michal