To bylo CARAMBA soustředění!!!

O Hynčicích nad Sušinou, malebném místě pod Kralickým Sněžníkem nedaleko Starého Města jsem se dozvěděl od Tomáše Jalůvky, stejně tak jako informaci, že Caramba tým zde organizuje běžecké soustředění.

     Během středečního večera 26. 10. se ve větších či menších skupinkách sjíždíme a pro následujících pár dní je pro Romana Janečka, Renátu a Tomáše Jalůvkovi, Broňka Hlaváče, Jakuba Němce, Davida Střižíka a mou maličkost domovem chata U Sněženky. Tomáš nahlas pronese cíl, kterým se stane zdolání 100 kilometrů, a na to se musíme posilnit a lepší místo k detailnímu plánování nad mapami, než sousední restaurace, by se jen stěží našlo.

     Ráno v 8.30 nervózně poklusáváme před chatou a vzájemně se ujišťujeme, že volba Kralíčáku jako nejvyššího bodu v okolí je ta pravá výzva na začátek. Vyrážíme a převýšení 865 m nám trvá něco málo přes hodinu. Na vlastní kůži cítíme teplotní rozdíl a změnu síly větru a tak po nezbytné vrcholové fotce se vracíme přes Stříbrnici zpět. S odpoledním během v otevřené, vlnité krajině, kdy se kocháme sluncem zalitými listnatými remízkami a pastvinami máme v nohách 31 kilometrů, slušných 1400 m převýšení a potřebu „zavodnění“ skvělým Šerákem. S potěšením zjišťuji, že nejsem jediný, kdo si dokáže vychutnat dobré pivo. Padne nápad podívat se na „Stezku v oblacích“ a možnosti 21. století nám ukazují, že nejkratší, ale v žádném případě ne nejpohodlnější trasa má délku 10,5 km – je rozhodnuto. Nadcházející večer nám naše displeje ukazují opět 31 km a 1040 m převýšení. Odpolední výběh si užíváme na pastvinách, díky této zkušenosti vím, co v sobě nese výraz free run, kdy má člověk hrubou představu, kde se v terénu nachází, ale konkrétní směr a trasu si vybírá podle okamžité situace, kterou ovlivňuje nejen terén, ale v našem případě i stáda skotu, nepřátelské pohledy bejků a elektrické ohradníky.

     Večery jsou vyhrazeny běžeckým plkům, vzájemnému popichování, společenské hře nebo návštěvě sauny. V hicu sauny si vyslechnu myšlenku se kterou po několika letech, kdy se běhání věnuji intenzivněji naprosto souhlasím. Díky naší „úchylce“, ač je v mnohém samotářská a individuální, se ocitáme mezi lidmi, kteří jsou pozitivní a dokážou člověka nabít energií. Jako jehlu v kupce aby jeden našel bručouna, který by naopak energii vysával. Přemítám, že skvělým důkazem výše zmíněného může být naprostá bezkonfliktnost jak sdílí sedm lidí jeden sporák, koupelnu a záchod… S těmito myšlenkami a nezbytně zahydrován uléhám a přemýšlím nad závěrečnou dávkou sobotního dopoledne, po kterém musím bohužel odjet.

     Půlmaratonská trať okolo Starého Města je třešinkou na dortu. Moji parťáci pochopí, že výraz – „jsem zbitý jak chuj“ – je v žargonu těchto dní na místě, ale přesto mé baterky jsou nabité na 100%. Bohužel musím odpoledne odjet. Nazítří mi to však nedá a hned ráno vyrážím, v 10 hodin mám stovku za sebou a z Tomášovy SMSky zjišťuji, že ostatní taky. Plán splněn s bonusem skvělého zážitku. Chci věřit, že se některé věci můžou opakovat, třeba na jiném místě, ale ve stejné atmosféře.

     Děkuji, byl to CARAMBA zážitek…..                                 

Michal

P.S.: Protože vím, že čísla jsou čísla, takže můj tachoš po čtyřech dnech ukázal 102,5 km a převýšení 3163 m, ale jak my na prajzské říkáme – furt malo ….