3 sopky

Atraktivní název vzbuzující velká očekávání, ale u mne hlavně obavy z bloudění... Ty se v mém případě nevyplnily. Snažil jsem se stále běžet na kontakt, ale bylo údajně hodně těch, hlavně rychlejších, kteří takové štěstí neměli. Na trati byly minimálně dvě místa, která měla být nějak označená nebo tam měl někdo stát...ale od začátku.

Počasí vyšlo, sice foukalo, ale to vadilo jen před startem, při čekání na autobus, jak v Bruntále, tak v Roudne. Bylo chladno. Prezentace v Sportovní hale, šatny, sprchy a na závěr také vyhlašení. Trochu rozpaky dělala karta, na kterou jsme pak dostali razítka po proběhnutí sopkami. Účast byla poměrně velká a tak se autobusy musely vracet pro ostaní běžce a tím se zpozdil start. Roudný je pořádný kopec, ale bylo nám řečeno, že ty další už nebudou tak hrozivé. S tímto tvrzením jsme konečně vystartovali a po zakroužení vesnicí to začalo prudce stoupat. Nevadí, jako většina jsem přešel do chůze, je to teprve začátek, třeba se šetřit. Následoval prudký seběh a dole první razítko do karty. Dál jsme pokračovali silnicí po asfaltě. To bylo další překvapení. Asi třetina závodu se běžela po silnici. Pak to byly polní a lesní cesty a jen malou část tvořily tvořily klikaté chodníčky a stezky.

Co bylo ale nadherné byly výhledy. Poprvé jsem viděl jak je Slezská Harta obrovská. Nijak jsem nespěchal, hlídal jsem si kontakt a kochal se. Za hrázi byla občerstvovačka a kousek za ní osudné odbočení na modrou. Měl jsem štětí, protože pečliví kolegové přede mnou studovali mapu a tak jsme pokračovali správně. Bylo to schované, šlo to snadno přehlédnout. Po dlouhém běhu s nepatrným převýšením opět stoupání. Tentokrát to bylo ono, konečně divočina. Úzký klikatý chodník. Ale další sopka byla ještě daleko. Teprve až v obce Mezina jsme viděli jak se někteří už vracejí a jiní teprve vybíhaji k Venuši. Ta se mi krutě pomstila, když se mne dcera ptala na názvy sopek, tak jsem ji nazval Venušiným pahorkem. No, ostatní také nemají sopku v názvu. Tahle ale jo, Venušina sopka, pahorek je jinde :). Smích mne ale přešel, když jsem při seběhu z ní klopýtl na tvrdé, hlinito kamené cestě...otřesen, potlučen, lehce podřen jsem ale pokračoval dál.

Už to ale nebylo ono, konec kochání, zatnout zuby a běžet. Na konci seběhu odbočka na žlutou, další přehlednutelné místo. V dáli už byl vidět Uhlířský vrch, poslední sopka - nádherná, ale cesta k ní ještě dlouhá a strmá. Sil už ubývalo a zbýval ještě seběh alejí s Křížovou cestou (ta byla i na Roudnem). A závěrečný seběh polem do cíle. Konečně...voda, něco k jídlu, občerstovaček mělo být víc, je to dlouhý závod a bylo nakonec poměrně teplo. Přesun, tentokrát již po svých na nedalekou základnu, vyhlášení vítězů, bohatá tombola a honem domů na hokej.

Co na závěr: myšlenka je to dobrá, chce to ještě vychytat ty mouchy a závod může pokračovat, víc občerstvovaček, zamyslet se nad trati, toho asfaltu by mohlo být snad míň. Zabezpečit , lépe vyznačit kritická, odbočovací místa. A hlavně, nedělat si srandu ze sopek :)

Erich

neúplné výsledky