CUTT Beskydy 29.12.2019

Bylo to těžké, ale bylo to fajn. Nechal jsem se přemluvit a dnes(29.12.2019) jsem se účastnil CUTT Beskydy, zimní trailový závod Trojanovic. Ze tři nabízených možností jsem si pochopitelně vybral tu nejlehčí – 19km Trojanovic na Radhošť přes Pustevny zpět do Trojanovic s krátkou odbočkou u Tarzánie. Před závodem jsem byl mírně nervozní z toho, že v běhání v těchto podmínkách nemám žádnou zkušenost, co si obléct, co si vzít, zvládnu to? Oblékl jsem na sebe tři vrstvy, dvoje trenky, jedny návleky sněhové a batoh naplnil vodou a věcmi navíc, které opravdu byly jen navíc. Start se odbil v 9 ráno po krátké představení trasy, vyběhlo nás celkem cca 220 lidí( 30 dlouhá, 70 střední, zbytek krátká). Kolem Lomné nahoru do kopců jsem vydržel běžet až po lanovku, od tama s holemi nahoru. Krasná cesta nahoru, která ne a ne skončit. Byl jsem rád, že jsem nepodlehl vnitřnímu hlasu, který mi napovídal, ať se dole víc obleču. S blížicím se vrcholem Radhoště se sice počasí zhoršovalo, ale stále žádný extrém. Když konečně skončil les a já se dostal na hřebenovou stezku, byl čas na obečerstvení Ejhle, camelbek zamrzl, tak nic. To vydržím. Poté následoval seběh do Pusteven, což byla asi nejstudenější a největrnější část závodu. Člověk se musel probírat mezi davy turistů, ale zase přece to nejtěžší a mnou. Jak jsem se mýlil. Seběh z Pusteven, několik pádů, jednou jsem se vykoupal v potůčku, což nebyl překvapivě žádny problém. Když jsem se koneně dostal tohohle děsu, čekal mě mírný seběh k lanovce, od tama odbočka směrem na východ a kapku překvapivý mírný 2km kopec , který celkem zabrat a vlastně celý jsem ho šel pěšky. Pak konečné vytoužená odbočka krátké trasy, teď už to bude jen dolu a dolu, poběžíme. Zase chyba, úzká ne moc prošlapaná stezka nahorudolu, kterou bych si užíval jako turista, ale jako závodník. Párkrát jsem špatně šlápl a vyvalel se ve sněhu. Pak se začali konečně rýsovat první chaty v Trojanovic, dolu k lanovce zpět na počáteční trasu hurá do cíle. Bohužel jsem jednou zakufroval, kdy sem přeběhl most, který se měl podběhnout. Na konci nás čekalo překvapení od pořadatelů, kteří závěr mírně odklonily a nechali nás přebrodit Lomnou, což v tomhle hicu velmi potěší, smočit si nožky. A pak konečně cíl, proběhnutí pod branou a jít se zapsat, že sem doběhl. Perniková medaile byla ihned pozřená. Konec, end, zvládl jsem to. Cíl splněn, pod 3 hodiny. Jediné, co mi kazí dobrý zážitek, je takový vztyčený přostředník závodnikům s tím, že to vlastně děláme pro prachy. To, že nic nedostaneme na prezenci ok, ale to že nic není ani v cíli žádné normalní jídlo a ani něco na pití, to už je v rámci závodu, kde je startovné 300-700kč na považenou.

Omlouvám se za chyby, klavesnice pořádně nejede a jsem unavený na to si to po sobě přečíst;)

TR