Rozhovor s Renátou Jalůvkovou - dvojnásobnou vítězkou ženského POBLu

PBK: Renáto, můžeš nám sdělit, jak se dostala dvojnásobná vítězka POBL k běhu? Jsi celoživotní sportovec, nebo patříš k těm, které smetla vlna běžeckého boomu?

Pokládat se za sportovce je pro mne hodně nadnesené, spíše jsem typ člověka, který se rád hýbe a těší ho, když posouvá hranice svých možností. Když si zavzpomínám, jak došlo k tomu, že jsem si obula běžecké tenisky, tak asi mohu poděkovat svému vyučujícímu, který ke splnění požadavků disciplíny Psychohygiena vymyslel tehdy pro mne nesmyslný požadavek, který spočíval ve výběru aktivity, běžně neabsolvované a  následně měsíc dodržované, se sledováním dopadu na naši psychiku. Já si k tomu účelu vybrala běh. Tím, že mi to zůstalo dodnes se zdá, že to svá pozitiva přineslo.

PBK: Který byl tvůj první skutečný závod a jaký jsi měla z něho dojem?

Můj první závod, který vzešel jako jeden z mnoha bláznivých nápadů mého muže, byl Běh rodným krajem Emila Zátopka s distancí 22,3 km. Pro mne, nezkušeného amatéra, který své běžecké začátky započal 6 km rovinkou kolem řeky Moravice, to byl vskutku „nezapomenutelný“ zážitek. Nezapomenutelný ale také v tom, že běhat a být vitální je možné v každém věku a řekla bych, že právě tato životní energie zralejších běžců byl můj hnací motor k tomu, abych delší distanci pokoušela dále. 

PBK: Vím o tobě, že pracuješ s lidmi, což musí být vyčerpávající. Bereš běh jako relax?

Řekla bych, že asi nebudu jediná, která na tuto otázku odpoví ano. Tím, že nepatřím mezi špičkové běžce, ale průměrného „hobíka“ si můžu dovolit běh vnímat jako relax a čerpat energii z okolní přírody. Na druhou stranu mě však těší, když vidím zlepšení v zaběhnutém čase, takže vlastně na startu závodů se spíše jedná o pozitivní stres.

PBK: Běhu se věnuje také tvůj manžel Tomáš. Trénujete spolu nebo si od sebe chcete při běhu odpočinout?

Vnímám to jako velkou výhodu, že se běhu věnujeme oba společně, pomáhá mi to udržet běžeckou morálku. Pokud to podmínky dovolí, vybíháme společně, ale tím že je častokrát rychlejší to může znamenat, že si chce ode mne odpočinout – měla bych to s ním probrat :)

PBK: Jsi členkou klubu Caramba!Team. Caramba je relativně mladý tým, ale ambiciozní a je "vidět". Jak vznikla Caramba? Jak jste se dali dohromady?

Caramba!Team již existoval před mým vstupem, poté co jsem se začala pravidelněji ukazovat na startovní listině okolních závodů si nejspíše všimli mých běžeckých kvalit a dostala jsem nabídku se k týmu přidat :) Což mne velmi těší, protože se domnívám, že kromě společného zájmu si sedíme i velmi lidsky. To, že jsme vidět bych v tuto chvíli do uvozovek nedávala, protože i přesto že jsme úzká běžecká základna, tak bych řekla, že jsme vidět díky Romanovi Janečkovi, který je rozený běžecký talent, Standovi Gargošovi, který je mistr závěrečných spurtů, Tomášovi Jalůvkovi, který je tmelícím článkem týmu, Jakubovi Němci, který, kdyby nebyl lenoch mohl být další adept na stupně vítězů a Davidovi Střižíkovi, díky kterému Caramba!Team funguje. Samozřejmě bych nechtěla opomenout kamarády bikery, kteří dodávají Caramba!Teamu  punc kvality.

PBK: Vítězství v celoroční soutěži vyžaduje vytrvalost, pevné zdraví a cílevědomost. Musíš se do běhání "nutit", nebo se naopak těšíš? Motivuje tě k běhání POBL.

Ano, je to tak, výše zmíněné podmínky jsou předpokladem proto, umístit se na předních příčkách. Jsem toho důkazem. Účastnit se závodů v POBLu mě stále těší, nevnímám to jako závazek, zda se závodu zúčastním či ne. Zatím jsem nastavena tak, že když se některého závodu nezúčastním, je mi pak líto, že jsem tam nebyla.  Díky poháru jsem mohla poznat spoustu nových míst, seznámila se s řadou zajímavých lidí, navázala nová přátelství.  Tímto bych chtěla poděkovat organizátorům, bez jejichž práce by k tomu nedošlo.

PBK: Bydlíš v Brance, která má kopcovité okolí. Dáváš přednost terénním běhům? Kolik kilometrů naběháš měsíčně? Které běhy máš nejraději?

Mé tréninky ještě donedávna byly nepravidelné, bez toho, že bych si určovala, kolik kilometrů chci naběhat týdně či měsíčně, ale ponechávala jsem to chuti a potřebě vyběhnout. Jen pro představu v loňském roce jsem měla naběháno cca 1100 km, v letošním roce jsem akt. na 850 km. Vím však, že pokud se chci zlepšovat, bez tréninku a více naběhaných kilometrů to nepůjde. Nyní díky Markovi Rinkovi a jeho šťastné ruce při tombole se pravidelněji běžecky připravuji na maraton a zjišťuji, že lze běhat častěji a mít v tom i nějaký řád. Podmínky v Brance na běhání jsou ideální, preferuji terénní běhy v přírodě s minimem lidí v okolí. Nemám ráda rutinu, proto jsem nadšená z pestrosti okolí a poznávání nových a nových údolích.

PBK: Jakého výsledku nebo výkonu si nejvíc ceníš?

Být dvojnásobnou vítězkou POBLu mi mé běžecké ego hezky hladí, ale na co jsem, dá se říct hrdá, je absolvování 3 moravských maratonů v jednom týdnu v Jihomoravském kraji (miniMUM), kde jsem v tomto běžeckém klání získala v loňském roce 3. místo.¨

díky za rozhovor

K.M. st.