RUNTOUR Ostrava 2016

Hlásím návrat na běžecké závody. V sobotu 3.9. jsem se nechal zlákat vidinou startovného propláceného od zaměstnavatele, tak jsem si řekl, proč zase nezkusit atmosféru komerčního běhu po dvou letech. Po trošku zbrklém přihlášení na poslední chvíli jsem zjistil, že se na závod nechystá nikdo z mých známých a posléze jsem nedokázal ani to startovné udat mému otci, který by nedokázal běžet jen tak s pocitem, že ve své kategorii by mohl mít bednu. No a protože mě všichni opustili, tak jsem v sobotu ráno sám vyrazil do nástrah černého velkoměsta, do vyhaslých pecí Vítkovic. Bezproblémové vyzvednutí čísla a tašky (za 500kč 1 tyčinka, 1 voda, 1 sleva na něco totálně zbytečného a hromada reklamních letáků – seriously??), úschovna zdarma, jediný stánek s pivem nebyl poblíž, tak nezbývalo nic jiného než kouknout na másla na 5km trati a psychicky se připravovat na dvouokruhový 10km běh Ostravou po výborné letní přípravě, která obnášela cca 40km za 3 měsíce.

Na startu nás byla, jak bývá zvykem na bězích tohohle typu, kupa sluníčkových vysmátých happy lidi, krásně jsme si s Vendulkou zacvičili a hurá čekat na start, který jsme si všichni pěkně nahlas odpočítali. Trať vedla do místního parku uličkami vítkovického ghetta, kde nám fandili naši opálenější spoluobčané (hej, gadžo, kolik běžíte? 500km?). Od prvního ročníku ubylo trojité obíhání parkoviště u Světa techniky společné s během po jakési okresce Místecká, nebyly sprchy ani hasiči, zůstal podchod. Celkově byla trať o hodně zajímavější než kdysi. Spousta zatáček, spousta potkávaček, takže aspoň mohl člověk obdivovat rychlonohé členy keňské ekipy. Pro mě osobně zase čistá běžecká katastrofa, kdy jsem blížil kolapsu a zase nějak záhadně přežil v čase 54:39.

Pro mě osobně zbytečný závod u kterého moc nechápu, proč vlastně je a proč na něj lidi chodí, když je tolik levnějších podobných městských běhu. Údajně má být super atmosféra, ale kolem tratě stejně nikdo krom pár cikánů nebyl. V prostoru cíle a startu strašně prašno a mám pocit, že si snad nebylo ani nikde pořádně sednout a jak jsem už psal, nenašel jsem ani jeden stánek s pivem, ať alko či nealko. Můj pocit z Runtour je takový, že jsem se účastnil jednoho z posledních ročníku.

Tomáš R.