Hrabová

Delší dobu jsem sliboval děvčatům, že je vezmu do šopingu, na výprodeje, ať si to holky užiji...ale kdy? Hledal jsem vhodný termín v kombinaci s během. Před týdnem z Hlučína by to bylo komplikované a tak volba padla na Hrabovou. Jenže půlmaraton není jen tak, je třeba mít natrénovano. Sem tam 5 až 10 km nestačí, byl to risk, navíc počasí předvedlo další ze svých skvělých obratů, byl hic.

Couvnout nešlo, leda, že bych se motal s nima po obchodech a prudil, hrůza, to raději poběžím, aspoň přibudou kilometry do deníčku.

Udělal jsem dobře, navíc, hned při zápisu, mi Láďa hlásil, jste tři v Déčku, s tím jsem vůbec nepočítal. Závod je ve všech možných ligách, asi něco ubrala B7, někoho odradilo horko...

Večer před závodem jsme s Romanem koštovali burčák, tak dlouho, až se setmělo... Navíc jsem se dozvěděl, že závodu se zúčastní také Michal, prostě bude to bezvaběh. U vínka to vše bylo snadné, ale před startem už tak ne. Slunce hřálo a nás čekalo pět okruhů, nekonečných okruhů. Větší polovinu okruhu tvořila vracečka, rovina, bylo vidět snad kilometr před sebe. Příjemné bylo, že jsem pořád někoho míjel v proti směru, ale táhlo se to. Okruhy přibývaly, čas narůstal... neběželo se mi špatně ale výsledek tomu neodpovídal. Roman s Michalem to pojali bojově, tělo na tělo, kdo z koho...nakonec měl více sil Roman. Ta pohoda, cíl, už se neběží, byla to úleva a už jen sama pozitiva, pivo, sprcha, bedna. Pro mne to měla být příprava na Chuchelnou, no nevím, ještě dnes mne bolí nohy a to v útery mám běžet Opavskou míli. Ale je to příjemná bolest, která pomine a snad mne i posune kousek v před, k lepším výsledkům.

Erich