Valašský hrb 2016 – Life is Lauf nebo Lauf is Life aneb je ti to třeba?

Valašský hrb – běžecká akce, o které jsem se dozvěděl před dvěma roky a která mi díky zranění vloni „utekla“. O to víc jsem se na ni těšil letos a několikrát konzultoval s Valcem, který mě na tuto myšlenku přivedl. Těšil jsem se na několik výzev, tou první bylo přijet v pátek k mému letitému příteli na Vsetín a odmítnout ryze valašské pohostinství, a tak aspoň zůstalo na naše cestopisné plány do budoucna.

Ráno bohatá snídaně a v doprovodu své rodinky vyrážím na Čarťák – místo startu v nadmořské výšce 813 m n. m. – slunečno 22°C ve stínu – krása – pro čundr ideál. Závod byl stavěn pro distance 10, 20, 30 a 50 km. No a já se dlouhodobě, nejen v hlavě, připravoval na 50tku v terénu. Okolí si všímalo, že mé výkony šly nahoru, což mě těšilo, ale pořád po zkušenostech z Jesenického maratonu jsem byl a pořád jsem k těmto vzdálenostem hodně pokorný. „Sprinty“ na 10, 15 km byly OK, 25 km laufy, které jsem si dával sám nebo s Jirkou v lesích v okolí Nových Sedlic, na které jsem přišel díky Karlovi mladšímu, které, pokud si vyberete, mají „krásné“ převýšení mi dávaly naději …, ale …

Startovalo se ve vlnách 50tka v 10.00 a po půlhodinách další distance. Start směr východ Bumbálka 15. km (obrátka) přes Vysokou v 1023 m n.m. a zpět – vše podle plánu, až na „držkopád“ na 20. km – lázeň v blátíčku po páteční bouřce, pochroumané koleno a rameno, ale člověk musí něco vydržet. 30. km čas 2.55 h a říkám si, že ten Valec měl snad pravdu čas 5.15h by mohl být – ha, ha ano ale jen pro ty co v mé kategorii byli na bedně, ale já jsem přijel kvůli něčemu jinému – dám to? Průběhem startu-cíle na 30. km, směr Ptáčnice, jsem si říkal, že teď to bude krušné a čekal jsem na „zeď“ – přijde? Pro jistotu jsem si dal magnesku a energetický gel, řádně se občerstvoval na každé občerstvovačce a řekl si – hobluj.

A přátelé přišla – to byla šupa -  37. kilák – mítinky na sluníčku se mnou zacloumaly a já našel pařez na kterém jsem si minutku zameditoval nad svým já, vstanu a tlačím to dál potkávám běžce po otočce a ptám se za jak daleko je občerstvovačka jejich hláška že za 6 km mě dostává, bez vody, gelu. tyčinek – no už jsem zažil veselejší chvilky – v tuto dobu se dozvídám, že hrb nemá 50, ale 55 km a otočka s kýženou občerstvovačkou je až na přibližně 42. kilometru – nu což nasazuji „indiána“, na otočce vedle sanitky, která odváží zkolabované si do kelímku s vývarem přidávám soli a soli, abych ze sebe dostal křeč v lýtkách, která mě souží na posledních kilometrech. 20 minut prožívám v zimničním třesu v hicu jak cip a říkám si co dál – no a napadlo mě – proč to nedokončit? 43. km rychlá chůze a lidi pak jsem „vyběhl“, no cupitání by byl lepší výraz, ale opravdu to k běhu mělo blízko a já si uvědomoval, že jsem.

Občerstvovačka na 52. km – extáze – dávám si  kalíšek piva a do cíle vbíhám naprosto happy – čas 7.02.53 h (co to ten Valec říkal?), na hodinkách 54,45 km, získaná nadmořská výška 1685 m – no mohlo to být lepší 64. pozice mezi muži při značném počtu odstupujících. Říkám si tohle už snad opakovat nebudu, ale po nedělním vyklusání v dešti, kdy si žena ťuká na čelo si říkám příště to bude lepší, aspoň o hodinu J J J Brzy mám v plánu další šílenost, takže se těšte na „zprávu z cest“.                                                                                          

 Michal